Předpokládal jsem tažnou sílu v goblinech podpořených šílenými tetkami a údernou sílu Akromy. Soot impa jsem z nepozornosti nezvolil úplně dobře a nakonec jsem jej většinou sidoval nebo ho využíval jenom jako živý létající štít. Kouzla jsem zaměřil převážně na ničení protivníkových kreatur (s jasným nedostatkem proti černé barvě), ale zahrnul jsem i Blaze na doražení soupeře a 4 enchantmenty, zraňující protivníka při padnutí mých goblinů. Do sideboardu jsem naházel nějaká silnější monstra, pro případ že mi má kouzla nebudou moc platná, a protože jsem už ani neměl moc velký výběr, zahrnul jsem tam pro srandu goblinům i Nicol Bolase, co kdyby…
 

Cesta autem na místo konání akce byla v dusném svátečním ránu poklidná. Cesta k budově školy byla pak poměrně dobře značená, stačilo se trochu rozhlédnout. V budově mě vítalo několik rozespalých lidí, ze kterých jsem se snažil dostat nějaké informace o tom, ve které místnosti se bude hrát. Z různorodých názorů, včetně tvrzení, že se Magic ruší, protože je to ‚strašná‘ hra (asi nějaká odpůrkyně), jsem nakonec natrefil na hlavního organizátora turnaje, kterého jsem se pro jistotu držel – bylo mi jasné, že tak to místo dříve či později najít musím.

 

A registrace začínají. Zprvu probíhá mezi hráči diskuse o formátu a legálnosti edic, protože dle oficiálních pravidel proběhla asi 2 dny před turnajem rotace několika z nich a ne každý to stihl zaregistrovat a přizpůsobit se. Organizátoři turnaje se s tím nijak nepárali a bez problémů povolili Extended před rotací. K samotné registraci stačilo uvést jméno, popřípadě DCI číslo, seznam karet nebylo třeba odevzdávat (prý ať případně upozorníme spoluhráče, kdyby hrál nějakou nelegální kartu ;-) ). Celkem se sešlo deset hráčů a hrála se 4 kola. Pro úspěšné hráče bylo připraveno 9 boostrů Zendikaru – 4 pro vítěze, 3 pro druhého a 2 pro třetího.
 

Jako prvního soupeře jsem dostal kamaráda Jakuba, který mě uvítal větou „Já nevěděl, že hraješ taky Magic“. No je pravda, že zas tak dlouho jsem ho opravdu nehrál a podle toho to taky dopadlo. Babka Nip Gwyllion sice na první pohled nevypadala nijak hrozivě, ovšem s Edge of the Divinity v druhém kole se z ní stala, pro mého slabého gobliníčka, smrtonosná bestie. Následoval Nightsky Mimic, který v soupeřově černobíle splitovém balíčku také neměl problém vyniknout. A černobílé potvory přibývali. Jeden Doom Blade, co mi přišel, by mi moc nepomohl, ani kdyby mohl. Goblini umírali jak na běžícím páse v marné snaze mě zachránit. Babka nakonec uzavřela první hru na životy -2 ku 36. Druhá hra nebyla o moc lepší. Šílená tetička (Mad Auntie) s Goblin Arsonistem a Deathmark ze sidu mi dopřáli možná o pár tahů života více, ale i tak prohrávám na životy -1/32 (Pokud bychom pokračovali dále ve stejném tempu lineárně, za dalších 8 her by to mohlo vypadat teprve zajímavě, hmm). Drtivá porážka 0:2 po 15 minutách hry. A kupodivu jsme neudělali ani rekord, nějaká dvojice měla hotovo snad po deseti minutách. Jakub skončil nakonec asi na třetím místě. No nic, chvilka času na okouknutí místního bufetu v jídelně. Půllitr limonády za 5 korun a dva toustíky se sýrem za 15 mi snad dovolí trochu zregenerovat. Pořadatelé evidentně nepřišli vydělávat na hladovějících účastnících, dokonce jsem přemýšlel, zda nemají jednu oplatku levnější než v místním konzumu.
 

Po menší svačince jsem se vydal ještě podívat na dohrávající dvojice a vyčkávat koho mi systém přidělí do dalšího kola. Byl to Jirka se svým zeleným balíkem. Ze začátku vytáhl pár potvůrek, které vyplazovali jazyk na mé gobliny, kteří by při přímém útoku snadno popadali. Příliš se mi nelíbil Essence Warden, který se na ploše dlouze neohřál, ale nebyl jsem nadšen ani z posilněných rangerů, kteří mi při zranění dokázali vyřadit potvoráka na další kolo (možná to byl Ochori Ranger, ale nejsem si jist). Pár kol jsme se zlehka provokovali. Obranu jsem držel díky slabému goblinovi a tetičce, která mi ho dokázala případně regenerovat. Na bojišti se vystřídalo pár Jirkových podivných potvor, až jsem měl pocit, jestli jeho zelená není přebarvená červená; uznávám, neměl jsem takový přehled ve starších kartách, ale takový Groundbreaker je až nápadně podobný červenému Ball Lightningu - a takových karet bylo více. Silnější katy ne a ne přijít, už to vypadalo jako zákopová válka. Soupeř měl nakonec větší štěstí, na stůl byla vyložena Timbermare a hned se za mnou cupitala představit šlehou za 5. Má odpověď již čekala nahoře v balíčku, Terrormi přinesl na chvilku zase klidné spaní. Bohužel pro mě, protivník začal vylepšovat svou ofenzívu, kterou jsem nestíhal krýt, pokud jsem nechtěl přijít o obránce a oslabit se tak ještě víc do dalších kol. Na kolenou si lížu z balíku Akromu a ihned ji posílám do bojiště doufaje, že mi přinese štěstí. Přinesla mi však nakonec akorát tak parte, když se z druhé strany vyřítila čerstvě vyvolaná Timbermarea - 0:1. Ve druhé kole jsem měl na ruce akorát Boggart Moba, země a pár kouzel. Doufal jsem, že na vrchu balíku bude nějaký goblin, který by pustil do hry Boggarta a tak jsem se rozhodl nemulliganovat. Nebyl. Protivník mě ujezdil pár slabými potvůrkami.

Po pár minutách začalo třetí kolo, kde jsem se měl utkat s Honzou. Honzův balík měl pár nepříjemností. Měl trochu víc potvor, které jsem nestíhal vždy dobře redukovat a hlavně nepříjemnou kombinaci Wispersilk cloaku a Blanchwood Armoru, který se mi povedlo sice podstřelit, ale samotný plášť se dostal posléze na jinou potvoru. Na ploše se objevilo několik hadů, v čele s River Boa vybaveným dalším Blanchwood Armorem. S tím jsem si ještě dokázal poradit, ovšem útok všech pomocníků byl poměrně drtivý. Na pomoc přispěchal Kamahl, který si to rovnou naštrádoval do spící obrany a mocným úderem ubral protivníkovi 6 životů. Drtivý útok z lesů pokračoval a i přes malé střípky naděje jsem byl nakonec udolán -1/8 na životy. Při rozdání karet jsem nechtěl udělat chybu jako souboj s Jirkou předtím, a mulliganoval jsem na 6. Když však nepřišla žádná země, musel jsem jít na 5. S jednou zemí na ruce jsem se neodhodlal jít na 4 a začal jsem tedy vyložením Swampu. A jelikož to byla také poslední zem, kterou jsem to kolo viděl, hra neměla dlouhého trvání.
 

Posledním soupeřem, se kterým jsem měl svést bitvu o poslední místo, byl Radek (ok, přiznám se, já to jméno zapomněl, ale říkejme mu třeba Radek). K mému vyděšení další zelený balík (deck, ne hráč). První hra trvala něco přes hodinu. Když to vezmu zkráceně, po pár kolech jsem čekal, kdy z toho hvozdu (tam bylo snad 3x víc forrestů než měl já zemí) vyleze nějaká Eldrazi potvora co protřepe mou obranou. Tak se ale nestalo, asi to měl soupeř prostě tak namíchané. Místo toho jsem se potkal s pánem lesů Garrukem, kterého jsem poslal zase pěkně zpátky pod duby, nějakou nezdolnou bestii, co jsem zabil a příští kolo přišla znovu, nezmarným Rhoxem nebo třeba s nafukovací ještěrkou Rootwallou. První kolo bylo velice vyrovnané. Nakonec po dlouhých minutách hraní se dostal Radek do menšího přečíslení a mě nezbývalo nic, než se pokusit zaútočit a doufat, že budu mít štěstí a soupeř udělá nějakou chybku v rozestavění obránců a spíš se zaměří na útok do příštího kola. Bohužel se tak nestalo a můj útok sklepává soupeřovi životy jenom na 9 a na to mi Blaze s osmi netaplými zeměmi už nestačí. Během dvou kol mě po vyčerpávající bitvě poráží. Jelikož toto kolo bylo poslední, nikdo už na nás nenaléhal, abychom hru přerušili, o vítězi stejně bylo rozhodnuto, a tak jsme se pustili do druhé hry. Začátek byl v podstatě stejný jako v minulém kole. Zákopová válka s menšími potyčkami na obou hranicích. Životy ubývaly rovnoměrně na obou stranách, s menším náskokem na mém počítadle životů. Ale usmálo se na mě štěstí. Do pole posílám Akromu v morfu. Silný útok protivníka mě sráží ze 13 na 6 životů. Akroma morfuje do své pravé podoby, ihned ukazuje svou sílu a útokem za 9 srážím soupeřův život z 15 na 6. Soupeř počítá a zjišťuje, že další útok na mě by nebyl účinný jako ten předchozí a hru při pohledu na smrtonosnou Akromu vzdává. 1:1, konečně se mi povedlo alespoň jedno malé vítězství! Ještě si oba ověřujeme, že za poslední místo skutečně cena útěchy není, a začínáme rozhodující hru. Karty se na mě moc neusmály, na rozdíl od těch soupeřových, kterému přišel například Rancor. Několik potvor tím vybavených jsem zničit dokázal, ale stálý přísun na silnější potvory mi nedělal optimistické výhledy. Artefakt, svými tokeny oslabující mé gobliny, decimoval mé snahy o protiútok a příchozí Garruk pomalu ale jistě značil mou konečnou cestu. Snažil jsem se ho zranit, ale marně. Dvojitý Trample a hromadný útok potvor z lesa byl již nad síly mého Boggarta i jeho malého tokeního pomocníka…
 

A tak končí má etapa na krásném desátém místě. Nevím, zda by to s mým bílým balíčkem bylo lepší, ale myslím, že bych ta zelená monstra dokázal mnohem lépe kontrolovat a pomalu je třeba i vyzabíjel. Moji goblini moc neobstáli proti větším příšerám, než byli oni sami. Možná jsem měl povolat draky ze sideboardu, kteří by jim dokázali čelit lépe. No, nevím. Na nějakém běžném oficiálním Extended turnaji by to bylo určitě také zajímavé, třeba bych vyhrál nějakou cenu za nejrychlejší odehrané partie. No nic, každopádně jsem si zahrál v příjemném, přátelském prostředí, po turnaji okoukl ještě pár jiných deskových her a večer spokojeně odjel domů rozdrtit nějakého kolegu alespoň přes online klienta.

Autor: Lucas