Sunday, October 24, 2021
Všechny články Minimize

Current Articles | Categories | Search | Syndication

Friday, February 04, 2011
Report, tak trochu jinak - Příchod do Mirrodinu (Doplněno o klasičtější report)
Autor: Lucas @ 11:01 PM :: 2678 Přečtení :: 2 Komentáře :: :: Standard, Reporty
 
Já, sférochodec, jehož jméno zatím musí zůstat utajeno, jsem byl donucen opustit i se svou malou armádou spojenců mnou dlouho obývaný Zendikar. Goblini po nás pátrali příliš dlouho, až svou neohrabaností rozbouřili sopky Valakutu, který se jich rozhodl zbavit a, bohužel pro nás, i s námi. Musel jsem vytvořit portál do jiného světa, kde bychom se mohli ukrýt, musel jsem vytvořit portál do Mirrodinu.
 

 
Země se zdála chladná. Prošli jsme do Mirrodinu v podivnou dobu. Oblast, jako by byla opuštěná. Kovové pláně s ostrými nízkými porosty, nebo jak to označit, ale nikde nic co by připomínalo život. I když jsem o tomto světě slyšel mnohé, nikdy jsem si jej nepředstavoval takhle.
Protože jsem nevěděl, kterým směrem se vydat, vypustil jsem své Umarské raptory aby prohlédli okolí a nalezli něco, čeho bychom se mohli chytit; zatím jsme se utábořili pod mohutným měděným stromem. Tedy mohutným, kdo byl kdy v Zendikaru, asi by byl s tím slovem opatrný. V porovnání se starověkými stromy v Ondu, nebo se snad nekonečně vysokými útesy Murasy, byl tento strom jenom malým keříkem. Ovšem zde pyšně se tyčícím nad všemi těmi kovovými travinami, jakoby jim sám chtěl vládnout. Snad ještě dlouhou dobu bych se jen rozhlížel po zdejší scenérii, ale ne, raptoři se vracejí…
Po několika hodinovém pochodu jsme konečně dorazili na dohled k malé vesnici, na kterou raptoři upozorňovali. Na první pohled se zdála poněkud mrtvá. Avšak na pohled druhý, bližší, zase tak mrtvá nebyla anebo, o co horší, ještě mrtvější než bychom rádi viděli. Na kraji lesů byly podivné nestvůry na čtyřech vysokých nohách s velkými zelenými vaky na zádech. Kolem vesnice byla na půl sežraná těla jejich bývalých obyvatel. Bohužel, než jsme se z tohoto obrazu vzpamatovali, obludná monstra nás zavětřila a začala se připravovat k útoku. Musel jsem si utříbit myšlenky a rychle povolat své vojsko do zbraně. Jako první byli na bojišti dvě z mých stráží, Kazandští mistři meče. Vyběhli vstříc blížícím se potvorám, aby i ostatní měli čas se připojit, ale i tak se nepřítel formoval rychle. Jedna z těch monster od lesa začala plivat jakýsi zelený hlen směrem k nám. I když se ji moji vojáci snažili zastavit a odlákat, proklouzla jim a řítila se přímo na mě. S vypětí všech sil jsem se rozeběhl kolem malého skaliska, abych ji minul z leva. To se nakonec podařilo, i když beze zranění jsem nevyvázl. Kapka slizu zasáhla mé při běhu odhalené lýtko a spálila mi kus pokožky. Klerik z Ondu se snažil ošetřit mi zranění, ale nezdařilo se. Kyselina se mi dostala až do krve, cítil jsem zle, ale naštěstí jsem se mohl na boj soustředit i nadále. Bylo mi divné, že si ta potvora vybrala za cíl zrovna mě, když měla před sebou tolik možných cílů. Musel jsem se pozorně rozhlédnout, co se to vlastně děje. A ano, byl tam. Postava v temné róbě, Phyrexiánský sférochodec. Naznačil jsem vojákům, ať nechají ty bestie a zaměří svou pozornost na nepřátelského sférochodce. Při jejich zteči se jeden z kazandů v křečích zapotácel a na chvilku nad sebou zjevně ztratil kontrolu, druhý však doběhl až ke svému cíli a udělil mu ošklivou ránu. Bestie, které nyní nebyly nikým bráněny, se vrhli do souboje přímo se mnou. I když jsem dokázal odrážet jejich ostré pařáty, na kyselinu jsem nestačil. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že další nápor již nezvládnu, monstra se otočila a dala se na útěk. Ještě jsem se stihl podívat směrem ke svému soku, který obdržel před pár momenty jistě smrtící zásah, a pak jsem upadl do hlubokého spánku.
Ve spánku měl náš souboj zřejmě proběhnout znovu. Znovu ty samé čtyřnohé, kyselinu plivající, bestie. Ovšem tentokrát bylo něco jinak. Kolem mých kazandů se nepozorovaně proplížil jedovatý had, kterého jsem nemohl setřást. Skupinka mých kleriků se snažila mírnit rány, ale proti téhle nakažlivé síle nic nezmohli. Ovšem ani tohle by nebylo hrozné jako to, co mělo přijít. Vojáci se znovu rozeběhli směrem k temnému sférochodci, tak jako se tomu stalo v oné bitvě, znovu mu udělili četná zranění. Ale potom… potom se obloha zatměla. Nad našimi hlavami prolétl obrovský hrůzostrašný kostěný drak. Jediné, na co si ještě vzpomínám, je syčivé jméno Skithiryx.
Probudil jsem se asi o den později, již plný sil. Kněz, který mně doprovázel až z Kabiry, dokázal mé tělo zbavit veškerého jedu. V průběhu mého spánku ostatní vytvořili z vesnice opevněný tábor a pohřbili mrtvé, tedy, to co z nich ještě zbylo. Cítím, že s tímto světem nebude něco v pořádku. Samotná přítomnost toho svérochodce nemohla být náhodná a mám tušení, že se s ním ještě shledám.
Několik dní jsme pátrali po nějakých známkách života, ale když už jsme na něco narazili, bylo zjevné, že nákaza na to narazila dříve. Nemělo cenu se v téhle oblasti nadále zdržovat. Sbalili jsme tábor, ale než jsme se stačili vydat na cestu, dvě zrůdné nestvůry nám překazili plány. Byly obrovské. Snad nějaký druh hmyzu. Cenili na nás své ostré zuby, z čelisti jim vystupoval jeden roh dolů a jeden nahoru. Ani jedna ze čtyř končetin nebyla ukončena normálním chodidlem nebo pazourou, byla to prostě, stejně jako konec jejich ocasu, smrtící špice, bodec. Nebyly nijak opeřeny, jejich kostnatá křídla byla pokryta blánami. Útočili nálety na muže na hradbách, které rovnou probodli některou ze svých končetin anebo je chytili a v letu je rdousili. Zavelel jsem k ústupu a rozptýlení mezi domy vesnice. Hororovému hmyzu nezbylo nic, než přistoupit na naši taktiku, a tak přistáli v prostorné ulici, aby vtrhli mezi domy a rozsápali další z mých následovníků. Na mysl mi však přišlo jedno mocné kouzlo, které jsem poznal na Zendikaru. Povolal jsem sílu všech elementů a posvětil jí svou malou armádu, která v mžiku vyběhla vstříc těm démonským bodavcům. Jejich síla neměla vůči mým vojákům najednou žádný efekt; byli zmasakrováni.
Myslel jsem, že na Mirrodinu najdu klid a mír. Opak však byl pravdou. Tato země se připravovala na válku, na boj s invazní armádou Phyrexie, která zde již rozšířila svou nákazu a sílí každým dnem, každým západem všech sluncí Mirrodinu. Není čas na mír, není čas na odpočinek, musím se pokusit pomoci armádám této sféry proti nákaze, ale nejdříve, nejdříve musím pro posily, musím se znovu vrátit na Zendikar…

 
 
Odkazované karty v příběhu:

Valakut, the Molten Pinnacle
Umara Raptor
Cystbearer
Kazandu Blademaster
Ondu Cleric
Blight Mamba
Skithiryx, the Blight Dragon
Kabira Evangel
Plague Stinger
Brave the Elements


A jak by se na to díval běžný hráč?

S promrzlými prsty jsme s Jakubem dorazili do doupěte zvířete stromy okusujícím v městě, jehož hokejový tým se právě doma připravoval na jedno ze svých vítězství…
Chystal jsem se hrát své bílo-modré levné Ally, jmenovitě Hada Freeblade, Kazandu Blademaster, Ondu Cleric, Halimar Excavator, Umara Raptor a Sea Gate Loremaster. S kouzel potom nechyběli Join the Ranks, Journey to Nowhere, Brave the Elements, Negate a Unsummon. Zkrátka, takový ten levný základ :-). Jako malé přilepšení mi nad celým balíkem hleděli po jednom kuse Ajani Goldmane a Kabira Evangel, kteří mi však ten den neměli tolik přát.
 
Hned v prvním kole dostaly mého respektu černo-zelené infektové potvory Phyrexie. (tento souboj je více popsán v příběhu) Doposud jsem se s nimi tolik nesetkal a viděl jsem v jejich counterech velkou hrozbu. Nakonec se celá hra nesla v duchu útoků obou stran. Když už se něco postavilo do obrany, bylo to nevyhnutelné a minimálně jedna kreatura skončila nešťastně na hřbitově svého vlastníka. Allíci v čele s Kazandu tvořili pevné jádro mé armády a díky vigilance se i soupeř držel na pozoru.
Z první hry mi v hlavě nejvíc utkvěl Cystbearer. Žádná sláva se s touto commonkou asi neponese, ale sám jsem nechtěl přijít o své slabé Kazandu, nejprve kolo po vyložení prvního (se silou 2/2) a po té o kolo později, kdy jsem měl na stole sice už dva (tedy 2/2 a 3/3), ale soupeřův chytře použitý Tumble Magnet mi znemožnil poslat do obrany silnějšího; nechával jsem je tedy projít. Díky odhodlaným útokům soupeře se mi otvírala cesta k protiútokům do volného pole. Popsal bych to jednoduše čísly: Já 2 poison countery, soupeř 17 životů; já 8 poison hunterů, soupeř 8 životů; já, uch, 9 poison hunterů, soupeř 1 život. Už si nepamatuji co se dělo přesně dál. Má poslední vzpomínka je ta, že jsme oba počítali útok a obranu a já věděl, že mám navrch. Když však soupeř vytáhl kicknutou Vines of Vastwood, hořce jsem zjizvil svůj nepatrný úsměv a už už jsem pokládal karty. Když však! Vždyť já mám na ruce Negate! A to co jsem nedokončil já, udělal v zápětí můj soupeř.
Druhá hra se mi nevyvíjela moc dobře. Hned ze začátku do mě začala kousat jedovatá mamba. Na pomoc mi sice přišel Ondu Cleric, ale jak mi to mohlo být platné, když s Phyrexiánskou nákazou se doposud nesetkal a jejich otravu vyléčit nedokázal. I když se mi podařilo soupeře dostat na 5 životů, jeho létající smrt v podobě Skithiryxe mi nedávala moc šancí. A paradoxně, prohrávám s největším počtem životů, kterého jsem ten den na turnaji dosáhl (dokonce dvakrát).
Třetí hru mě doslova otravovali Plague Stingeři. Naštěstí se soupeři moc nedařilo, můj tlak byl značný. Když mu zbývali už jen 4 životy, snažil se vymyslet, jak si může dovolit zaútočit, aby se dokázal ještě ubránit. Brave the Elements podporující můj poslední útok mu však ušetřil další trápení a já vyhrávám 2:1.
 
Druhé kolo jsem se měl utkat s početnými gobliny pána Goblina. První myšlenka byla, že hordu malých potvor bych přece mohl zvládnout. Začínám dvojitým mulliganem, kdy mi konečně přijdou pěkné karty. Ovšem první allík je stíhán jakýmsi bleskem, druhého potkává stejný osud; a to je už pro mě velké oslabení, hra se plně dostává pod kontrolu soupeře, který mně ujíždí bez ztráty života. Druhá je nakonec v podobném duchu, jenom mi ani na mulligany nepřišla potřebná zem k lepšímu vykládání mých bojovníků. Tady jsem se alespoň dočkal čestného zranění soupeře za jeden život. No nic, tady jsem prostě prohrál na plné čáře.
 
A nakonec poslední kolo. Ještě před vyhlášením jsem si povyměňoval s Jakubem informace o úspěších v minulých dvou kolech, načež jsem zjistil, že máme vyzývavě stejné skóre. Věta „No tak to bychom se mohli teď potkat“ byla o pár okamžiků jasně potvrzena, takže opalovací krém připravit, jdeme prozkoumat nehostinné okolí Valakutské.
Poslední hra mi začala poměrně slušně. (Ano, poslední, to potom bych nazval spíš trochu jinak) Tedy ‚začala slušně‘, možná spíše tomu na druhé straně stolu začala mizerně. Každopádně, vytáhl jsem z klícky svého Umarského opeřence, kterému rychle ostatní allíci nosili nejdříve malé myšky a, jak mi postupem kol pěkně rostl před očima, zajíce nebo jeleny. Vždy s radostí zaútočil na mého soka a vrátil se pro svou rostoucí odměnu. Po druhé jsem dosáhl svého dnešního turnajového maxima životů, když se mezi krmiči objevili i dva Ondští klerici. To ovšem netrvalo dlouho. Soupeř již neváhal a vytasil svou největší hrozbu – bločkový papírek s nápisem Primeval Titan! (který se tedy pral o první místo s Inferno Titanem, no.. i když…). A hra se nám pomalu začala dostávat do situace: „Vyvolávám titána a tahám dva landy“, „Ok“, „Teď vyvolávám tohle… a tamto… a tohle to ještě... a támhle to… Valakut… a to… a útočím.“, „Jasně… takže co mi umřelo a kolik životů si mam teda odečíst?“, no prostě, co mi neusmažil Valakut, to mi umlátili Titáni. A to bylo vítězství tak blízko.
Druhá hra vypadala podobně jako horší půlka té první. Oheň, blesky, palice.
 
Nakonec jsem ukončil tamější turnaj s výsledkem 1:2, což mě dostalo asi na 6 místo z desíti, teda pokud dobře rozumím výpisům od Wizardů. No, nic moc, mám co zlepšovat
 
V hutné atmosféře ve stylu Kumanova obrázku ‚U Bobra‘ v následujícím článku jsem nakonec odcházel vstříc mrazu, vlaku a hokejovým fanouškům vracejících se ze zápasu. Věděl jsem, že již brzy mě čeká další bitva, tentokrát v trochu širší oblasti možností, na extended, kde bych si rád trochu poupravil své množství úspěchů. Času moc nezbývalo, ale věděl jsem, že doma již čekají posily, které dorazily už pozdě na to, aby mi dokázali pomoci zde…



Komentáře
Autor: Lucas @ Saturday, February 05, 2011 1:19 PM
Během víkendu ještě doplním pohled běžného hráče (do názvu dám poznámku). Budu rád, když mi dáte vědět, zda vás takovýto report baví, popřípadě co dalšího by vás zajímalo.

Autor: Béda Trávníček @ Sunday, February 06, 2011 1:51 PM
Za mě -> Jen houšť !

You must be logged in to post a comment. You can login here
Print  
Reklama Minimize
Print  
© 2017 Magic-Guru.czInformacni server pro zacinajici hrace karetni hry Magic the Gathering (Magic, MTG) Terms Of UsePrivacy Statement