Já, sférochodec, jehož jméno zatím musí zůstat utajeno, jsem byl donucen opustit i se svou malou armádou spojenců mnou dlouho obývaný Zendikar. Goblini po nás pátrali příliš dlouho, až svou neohrabaností rozbouřili sopky Valakutu, který se jich rozhodl zbavit a, bohužel pro nás, i s námi. Musel jsem vytvořit portál do jiného světa, kde bychom se mohli ukrýt, musel jsem vytvořit portál do Mirrodinu.

 

 

Země se zdála chladná. Prošli jsme do Mirrodinu v podivnou dobu. Oblast, jako by byla opuštěná. Kovové pláně s ostrými nízkými porosty, nebo jak to označit, ale nikde nic co by připomínalo život. I když jsem o tomto světě slyšel mnohé, nikdy jsem si jej nepředstavoval takhle.

Protože jsem nevěděl, kterým směrem se vydat, vypustil jsem své Umarské raptory aby prohlédli okolí a nalezli něco, čeho bychom se mohli chytit; zatím jsme se utábořili pod mohutným měděným stromem. Tedy mohutným, kdo byl kdy v Zendikaru, asi by byl s tím slovem opatrný. V porovnání se starověkými stromy v Ondu, nebo se snad nekonečně vysokými útesy Murasy, byl tento strom jenom malým keříkem. Ovšem zde pyšně se tyčícím nad všemi těmi kovovými travinami, jakoby jim sám chtěl vládnout. Snad ještě dlouhou dobu bych se jen rozhlížel po zdejší scenérii, ale ne, raptoři se vracejí…

Po několika hodinovém pochodu jsme konečně dorazili na dohled k malé vesnici, na kterou raptoři upozorňovali. Na první pohled se zdála poněkud mrtvá. Avšak na pohled druhý, bližší, zase tak mrtvá nebyla anebo, o co horší, ještě mrtvější než bychom rádi viděli. Na kraji lesů byly podivné nestvůry na čtyřech vysokých nohách s velkými zelenými vaky na zádech. Kolem vesnice byla na půl sežraná těla jejich bývalých obyvatel. Bohužel, než jsme se z tohoto obrazu vzpamatovali, obludná monstra nás zavětřila a začala se připravovat k útoku. Musel jsem si utříbit myšlenky a rychle povolat své vojsko do zbraně. Jako první byli na bojišti dvě z mých stráží, Kazandští mistři meče. Vyběhli vstříc blížícím se potvorám, aby i ostatní měli čas se připojit, ale i tak se nepřítel formoval rychle. Jedna z těch monster od lesa začala plivat jakýsi zelený hlen směrem k nám. I když se ji moji vojáci snažili zastavit a odlákat, proklouzla jim a řítila se přímo na mě. S vypětí všech sil jsem se rozeběhl kolem malého skaliska, abych ji minul z leva. To se nakonec podařilo, i když beze zranění jsem nevyvázl. Kapka slizu zasáhla mé při běhu odhalené lýtko a spálila mi kus pokožky. Klerik z Ondu se snažil ošetřit mi zranění, ale nezdařilo se. Kyselina se mi dostala až do krve, cítil jsem zle, ale naštěstí jsem se mohl na boj soustředit i nadále. Bylo mi divné, že si ta potvora vybrala za cíl zrovna mě, když měla před sebou tolik možných cílů. Musel jsem se pozorně rozhlédnout, co se to vlastně děje. A ano, byl tam. Postava v temné róbě, Phyrexiánský sférochodec. Naznačil jsem vojákům, ať nechají ty bestie a zaměří svou pozornost na nepřátelského sférochodce. Při jejich zteči se jeden z kazandů v křečích zapotácel a na chvilku nad sebou zjevně ztratil kontrolu, druhý však doběhl až ke svému cíli a udělil mu ošklivou ránu. Bestie, které nyní nebyly nikým bráněny, se vrhli do souboje přímo se mnou. I když jsem dokázal odrážet jejich ostré pařáty, na kyselinu jsem nestačil. Ve chvíli, kdy jsem si myslel, že další nápor již nezvládnu, monstra se otočila a dala se na útěk. Ještě jsem se stihl podívat směrem ke svému soku, který obdržel před pár momenty jistě smrtící zásah, a pak jsem upadl do hlubokého spánku.

Ve spánku měl náš souboj zřejmě proběhnout znovu. Znovu ty samé čtyřnohé, kyselinu plivající, bestie. Ovšem tentokrát bylo něco jinak. Kolem mých kazandů se nepozorovaně proplížil jedovatý had, kterého jsem nemohl setřást. Skupinka mých kleriků se snažila mírnit rány, ale proti téhle nakažlivé síle nic nezmohli. Ovšem ani tohle by nebylo hrozné jako to, co mělo přijít. Vojáci se znovu rozeběhli směrem k temnému sférochodci, tak jako se tomu stalo v oné bitvě, znovu mu udělili četná zranění. Ale potom… potom se obloha zatměla. Nad našimi hlavami prolétl obrovský hrůzostrašný kostěný drak. Jediné, na co si ještě vzpomínám, je syčivé jméno Skithiryx.

Probudil jsem se asi o den později, již plný sil. Kněz, který mně doprovázel až z Kabiry, dokázal mé tělo zbavit veškerého jedu. V průběhu mého spánku ostatní vytvořili z vesnice opevněný tábor a pohřbili mrtvé, tedy, to co z nich ještě zbylo. Cítím, že s tímto světem nebude něco v pořádku. Samotná přítomnost toho svérochodce nemohla být náhodná a mám tušení, že se s ním ještě shledám.

Několik dní jsme pátrali po nějakých známkách života, ale když už jsme na něco narazili, bylo zjevné, že nákaza na to narazila dříve. Nemělo cenu se v téhle oblasti nadále zdržovat. Sbalili jsme tábor, ale než jsme se stačili vydat na cestu, dvě zrůdné nestvůry nám překazili plány. Byly obrovské. Snad nějaký druh hmyzu. Cenili na nás své ostré zuby, z čelisti jim vystupoval jeden roh dolů a jeden nahoru. Ani jedna ze čtyř končetin nebyla ukončena normálním chodidlem nebo pazourou, byla to prostě, stejně jako konec jejich ocasu, smrtící špice, bodec. Nebyly nijak opeřeny, jejich kostnatá křídla byla pokryta blánami. Útočili nálety na muže na hradbách, které rovnou probodli některou ze svých končetin anebo je chytili a v letu je rdousili. Zavelel jsem k ústupu a rozptýlení mezi domy vesnice. Hororovému hmyzu nezbylo nic, než přistoupit na naši taktiku, a tak přistáli v prostorné ulici, aby vtrhli mezi domy a rozsápali další z mých následovníků. Na mysl mi však přišlo jedno mocné kouzlo, které jsem poznal na Zendikaru. Povolal jsem sílu všech elementů a posvětil jí svou malou armádu, která v mžiku vyběhla vstříc těm démonským bodavcům. Jejich síla neměla vůči mým vojákům najednou žádný efekt; byli zmasakrováni.

Myslel jsem, že na Mirrodinu najdu klid a mír. Opak však byl pravdou. Tato země se připravovala na válku, na boj s invazní armádou Phyrexie, která zde již rozšířila svou nákazu a sílí každým dnem, každým západem všech sluncí Mirrodinu. Není čas na mír, není čas na odpočinek, musím se pokusit pomoci armádám této sféry proti nákaze, ale nejdříve, nejdříve musím pro posily, musím se znovu vrátit na Zendikar…