Přesně takhle začínal můj report z výše zmíněného turnaje karetní hry Magic the Gathering (MTG), bystřejší si jistě všimli, že se nejedná o nic aktuálního. Důvod? Sám pořádně nevím. Článek byl hotový den po turnaji (v úterý), Ufinovi se do pošty dostal o den později (ve středu), do víkendu jsem čekal na jeho zveřejnění, které nepřišlo. Místo něj jsem v e-mailu od Ufina obdržel zprávu, že nemůže otevřít mou přílohu. Za předpokladu že já umím posílat přílohy (a já umím) a Ufin je umí otevírat (to nevím:D), se dostáváme do slepé uličky. Pokud si teď čtete tyto řádky, našli jsme cestu ven. Článek jsem aktualizoval a report je jen zlomek toho, co se v něm (ne)dočtete, do jaké rubriky bude nakonec zařazen, nechám na Ufinovi. Teď se přesuneme na konec úvodu mého původního reportu, který poslouží jako začátek konce tohoto článku…

 

Jméno:  M. J. (nebuďte nedočkaví a počkejte si na můj podpis na samém konci článku)

Nick: -Dharkazz- (znám rovněž jako Meraja Tonkr)

Poznávací znaky: černý kabát, dlouhé vlasy, pozdní příchody a hlášky typu „nekátruji“, když soupeř vykládá zemi nebo „neblokuji“, když nemám vyložené bytosti… :-D

 

Pokud vám jméno, nick ni poznávací znaky nic neříkají, možná si vzpomenete při zmínce UW Mill. Krom mě nikdo jiný v Dungeonu odemílací balík na UW bázi nehraje. Brutusáček (Honza) hraje UB verzi s Hedron Crabem a sfingami (ty jak mají shroud). I já jsem dřív hrál UB verzi mlýnu, ale před příchodem Eldrazy chyběla stabilita. Po příchodu se pár věcí změnilo. Jaké, jak moc a proč vás vůbec obtěžuji tím, co hraji já, nebo nějaký Honza, kterého lidí co nechodí do Dungeonu ani nemusejí znát?

Protože článek je věnován alternativním MtG metodám jak zvítězit. I ten největší začátečním vám poví, že stačí soupeři ubrat 20 životů. Zjednodušeně řečeno vyložit co nejvíce bytostí a ubýt ho s nimi dřív, než to udělá on s vámi. Občas se vám do cesty postaví něco, na co jsou i vaše největší prasátka krátká, tak jim to odstavíte z cesty a jede se dál. Já těmto deckům říkám zkráceně MBZ (čtěte embézetko). Vyložíte manu (M), za ní povoláte bytost (B) a když bytost nestačí, sešlete zabíjení (Z). Majitelé Jundu se neurazí, když řeknu, že zrovna jejich typ balíku do této koncepce krásně zapadá. Ono v jednoduchosti je síla a Jundy jsou momentálně nejhranější i nejúspěšnější typ balíku na formátu standart. Nejsou jediné, které zvolily podobnou strategii, nemálo jejich protějšků hraje v zásadě totéž, jen s jinou barvou:

 

…výčet decků, které můžete na turnaji potkat nejčastěji a které mají jedno společné. Pokud vás neporazí bytostmi, neporazí vás vůbec.  (i  dnešní  fritky hrají v základu víc bytostí než kouzel).

…výčet decků, u kterých bytosti nehraji prim. V balíku jich jen pár, ale přesto vždycky aspoň jednu potřebují, protože ty životy soupeři prostě ubrat musí. Výjimku tvoří jen MLÝN. Zapomeňte na něco tak povrchního jako jsou životy, zlikvidujte soupeři knihovnu.
 

1)      Je jedno kolik má soupeř životů, může jich mít klidně 100, ale bez balíku si nezahraje.

2)      Ušetříte tužku a papír, stačí si hlídat jen vlastní životy.

3)       Soupeř ušetří papír a tužku, dřív nebo později mu dojde, že počítat si vlastní životy je prostě zbytečné.

4)      Hra je srandovní. :-D (jasně, spousta her je zábavných, konečně kvůli tomu přece Magicy hrajeme, ale situace kdy má soupeř na stole vyskládáno půltuctu mrch proti vašim sedmi zemím působí minimálně pro nezasvěcené diváky podivně a vy se bavíte)

5)      Při hře s mlýnem vznikají situace, o kterých byste normálně neřekli, že můžou nastat.

 

 

Výhod je víc, ale všechny je sem nevypíšu, důvod zjistíte v nevýhodách.

 

1)      Hra s podobným typem balíku vyžaduje trpělivost, trpělivost a spoustu času. Pokud soupeř vzdoruje, může jedna hra trvat i 30 minut. (na celý zápas máte minut 50)

2)      Pokud chcete psát článek o Mlýnu a zařadíte do něj zmínku o výhodách a nevýhodách tohoto balíku, nezačínejte výhodami. Je jich tolik, že už se k ničemu jinému nedostanete. (já jsem na to byl připraven, ale lituji toho, kdo se do toho pustí a neví o tom)

Slovo „mlýn“ tady skloňuji v mnoha pádech, ale zatím jsem se nedostal k tomu, co to vlastně je. Tedy jedná se o zvláštní typ magicového balíku, který soupeře porazí tím, že ho zbaví knihovny, respektive mu ji odemele. UB verze se většinou drží přímého umílání, UW verze známá též jako Fog nebo Turbo Fog sází na ulízání. Já preferuji UW s B splashem. (za B splash vděčím Tomáši “Rambu“ R.)

Myšlenka odemlít soupeři balík zdaleka není z mojí hlavy a po celém světě můžete potkat spoustu jiných hráčů, kteří volí stejnou cestu za vítězstvím, jen holt tvoří menšinu. Když jsem s Magicy začínal, hrál se Urza´s blok. Já byl ještě malý kluk, MtG dění jsem sledoval jen pasivně ze svého pokojíčku, kupoval si Legendy a tak nějak jsem postupně proplul až k Ravnica setu, poslední který si, než jsem se před dvěma měsíci k MtG vrátil, pamatuji a první u kterého se myšlenka odemlít soupeři balík objevila jako základní u jedné barevné kombinace. UB guilda Dimir House byla v tomto oboru mistr a kartu Glimpse the Unthinkable můžete ještě dnes potkat na turnajích (Extended etc.), platí ovšem výše zmíněné. Nestává se to často, mezi hráči všeobecně se tento styl hry moc nechytl a možná i právě proto byly příští edice na karty s myšlenkou odemílání balíků chudé. Změna přišla s příchodem Lorwynu, karty Cryptic Command, Pollen Lulaby doplněné o Ruined Halo, Story Circle a Holy Day jsou jako stvořené k udržení vás při životě do doby, než soupeře ulížete Jacem, Howling Minou a Font of Mythosem. Lorwyn se dnes na standartu nehraje, ale Fog zůstal. Níže je můj decklist:

 

 

 

 

Manová základna je bez diskuse, funguje na 100%, Jace a Howling jsou alfou a omegou balíku, pokud nemáte v úvodní ruce ani jednu z těchto karet, jen pováženou zda si nevzít radši šest. Font of Mythos je krásný proliz a uliz, bohužel dost drahý, vyložit ho ve čtvrtém kole za všechny vaše many kolikrát znamená smrt, bez man se nemáte jak bránit, čili buďte obezřetní. Zbytek decku slouží na udržení si kontroly nad hrou, Angelsong, Safe Passage, Day of Judgment a Path to Exile se starají o bytosti, přičemž Safe Passage zvládá i přímé damage. Deprive je momentálně nejlepší rušení na dvojce, Reality Spasm na chuť, Suffer the Past přidává životy, odstraní nepříjemné Vengevine, Bloodghasty, karty s unearthem či Eldrazy míchající hrob zpět do balíku a zároveň slouží jako druhá alternativa kterak zlikvidovat soupeře. Dvě se můžou zdát málo, ale Emrakul vám je (a nejen je) zamíchá zpět do balíku, vytváří takřka nepřetržitý přísun mlh, a když všechno selže, může i on sám zabít soupeře (v jedné hře se mi ho skutečně podařilo dostat do hry).

Při ideálním draw takřka neporazitelný deck, ale takový samozřejmě neexistuje. Otázka, se kterými balíky jsem prohrál, mi nepřijde úplně objektivní, když máte smůlu, můžete prohrát s kýmkoli. Podíváme se tedy na soupeře, se kterými je víc starostí než s jinými. Jsou to ti co:

Jinak čtvrtá Trapa v sidu je proti fetchkám, Valacutům a Demystify je na Obliviony, který se jako jeden z mála umí zbavit Jace a Font of Mythosů.
 

Tolik k decku, jeho stavbě, sidu, jak a proč funguje, co se hraje, jeho slabiny… Snažil jsem se to vzít komplexně. Dal bych tady i report, ale zrovna nemám žádný aktuální. Toto pondělí (10.5.2010), však budu mít cestu do Dungeonu na turnaj (standart formát) a 16. 5. 2010 tam bude opět standart a ten bude pořádný (hraje se o 144 boosterů, počítá se až s 70 lidmi), tak se možná zase ozvu, ať si krom teorie přečtete i něco z praxe. Do té doby gratuluji všem, kteří jste to dočetli až sem a hlavně díky za komentáře, které (ne)budou. Chvála potěší a kritika mě při vytváření příštího článku posune na vyšší level… Zatím CIAO.